Jim Morrison (James Douglas Morrison)

Jeho život je jedno veliké umělecké dílo. Pouhých šest let aktivně tvořil hudbu, přesto jeho revoluční myšlenky ovlivňují tento žánr dodnes. On, renesanční člověk, který kromě zmiňované hudby dokázal psát i tisíce veršů originální poezie. On, jehož jméno dnes lidé milují či nenávidí, obdivují či odsuzují. Jim Morrison.

James Douglas Morrisson se narodil 8. prosince 1943 v Melbourne na Floridě. Morrison pocházel z rodiny námořního důstojníka Steve Morrissona, jehož profese znamenala neustálé kočování z místa na místo. Navázání přátelských kontaktů s vrstevníky tak bylo pro Morrisona prakticky nemožné, kdykoliv se o něco podobného pokusil, dostal jeho otec povolávací rozkaz na jiné místo v USA. Otec plnil svou práci svědomitě, doma se příliš často nevyskytoval, hlavou rodiny se tak logicky stala matka malého Jima - Clara Morrisson.

Jim byl od útlého věku geniální, avšak problémové dítě. Rodiče příliš nerespektoval, i proto se v dospělosti skryl za umělecký pseudonym Jim a z přijímení Morrisson si nechal odstranit jednu hlásku "s". Když dával Jim rozhovory médiím, označoval své konzervativní rodiče za mrtvé. Nechtěl, aby ho s nimi cokoliv spojovalo.

Přesto, nebo možná právě proto, se zásadní událost v kontroverzním životě Jima Morrisona odehrála ve spojení s rodiči. Jim se vypravil s otcem, matkou a se svou sestrou Anne do pouště. Při jízdě autem se stali svědky automobilové nehody, při které zemřel indiánský šaman. Jimovi tehdy bylo pouhých šest let a od tohoto okamžiku trpěl akutním post-traumatickým syndromem. Později tvrdil, že se do něj onen indánský šaman převtělil. Jim byl velice senzitivní, a tak celou cestu autem brečel, zbytek osazenstva vozu na autonehodu brzy zapomněl, Jim nezapomněl, indiánský šaman ho provázel po celý jeho krátký život.

V roce 1964 se Jim definitivně odloučil od rodičů. Navzdory jejich nesouhlasu započal své studium na filmové fakultě univerzity (UCLA) v Los Angeles. Západní pobřeží USA bylo pro Jima inspirativní, ve své tvorbě se tedy den po dni zlepšoval, avšak stále zůstával nepochopen. Okolí ho označovalo za podivína a blázna. On sám sebe považoval za alternativního umělce. Pravdu měly oba tábory. Před ukončením každého semestru studenti na filmové fakultě promítali profesorům své semestrální práce. Alternativní snímek, který Jim natočil, popisoval dekadenci společnosti. Vzhledem k jeho revolučním myšlenkám zůstal nepochopen, Jima neúspěch ranil natolik, že druhý den oznámil konec studia a s akademickou půdou se rozešel ve zlém.

O několik měsíců později, v létě roku 1965, potkal Jim na pláží ve Venice Beach Raye Manzareka. Po svém odchodu ze školy se Jim poflakoval po západním pobřeží a psal poezii, ztratil veškerou touhu reprodukovat své myšlenky širšímu okolí, své emoce dusil jen ve verších. Ray Manzarek byl Jimiho osudový přítel a dle toho se odvíjelo i již zmíněné setkání. Ray vyzval Jima, aby mu zarecitoval své básně, Raye zaujaly, a tak poprosil Morrisona, aby některou z nich zazpíval. Jim se usmál svým typickým ironickým úsměvem, hrábl levou rukou do písku, zavřel oči a začal zpívat píseň Moonlight Drive.

Od tohoto setkání se Jim Morrison - geniální básník, stává Jimem Morrisonem - geniálním zpěvákem.

Ray byl z Jimova přednesu i zpěvu nadšený. Společně s kytaristou Robby Kriegerem a bubeníkem Johnem Densmorem založili kapelu The Doors.

Název The Doors vymyslel samotný Jim Morrison, nechal se inspirovat esejí Aldouse Huxleyho - Brány vnímání. Vliv na The Doors však mělo hned několik umělců, především William Blake. The Doors mají symbolizovat otevřené dveře vnímání. Práh reality překračoval Jim Morrison více než často. Užíval drogy, především halucinogenní látky jako LSD a lysohlávky aztécké, dále pil tvrdý alkohol.

I přes své závislosti si dokázal Jim udržet umělecké kvality, inspirací mu kromě dekadentní postmoderní generace byli i beatníci. Morrison miloval dílo Jacka Kerouaca On The Road (Na cestě), sám chtěl žít jako jeho hlavní hrdina Dean Moriarty.

Morrison měl oproti vrstevníkům a kolegům z hudebního průmyslu výhodu, byl nesmírně vzdělaný. Nazpaměť znal celé statě Nietzscheho, nad prázdnými láhvemi whiskey dokázal filosofovat celé hodiny.

Morrison sám sebe nikdy nepovažoval za zpěváka, cítil se spíše jako nepochopený básník. Je autorem hned několika sbírek - An American Prayer, The Lords, The New Creature, Wilderness a další. Téměř všechny sbírky vydal na své náklady, nakladatelství odmítala Jima Morrisona tisknout, neboť se prý jednalo o vrchol nevkusu. Tato nepochopení však Morrisona neodradila, svými texty předběhl dobu o několik desetiletí a jeho poezie, plná motivů jako je násilí, sex, revolta vůči systému, zánik a smrt, se dá parafrázovat i na dnešní generace mladých lidí.

Jim by se dal nazvat nihilistou, nehleděl na minulost, nehleděl na budoucnost, žil jen přítomností - tady a teď. I proto se nikdy neoženil se svou životní láskou, on sám ji nazýval Vesmírnou družkou, Pamelou S. Courson.

Během svého života vystřídal Morrison stovky partnerek, mj. Janis Joplin, k Pamele se však vždy vracel, byla jeho múzou a nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Svobodný však Morrison nezůstal, během magického obřadu se oženil s redaktorkou rockového časopisu Patricií Kennaly.

Idolem pro miliony lidí na celém světě se však nestal jen kvůli nihilismu, nýbrž i kvůli kvalitnímu hudebnímu projevu. The Doors začínali jako lokální kapela v těch nejtemnějších místech L.A. Morrison stál při prvních koncertech k publiku zády, získával tak sebedůvěru. Později se však stal nejvíce charismatickou postavou celé kapely. Během koncertů šplhal po oponách, skákal po hlavě z pódia do davu fanoušků, obnažoval se, neustále posouval hranice rockového představení. On sám chápal koncert jako magický rituál, snažil se ovlivnit mysl posluchačů. Díky psychodelickým melodiím se mu to často podařilo, např. při jednom z koncertů přiměl souložit tisíce účastníků koncertu. Minulost? Budoucnost? Jen tady a teď...

The Doors se brzy dostaly díky Morrisonovo výstřelkům na titulní stránky celonárodních novin, při přímém přenosu v televizi dokonce při skladbě The End vyšperkoval text myšlenkou Oidipova komplexu - zabít otce a praktikovat sex s vlastní matkou. Konzervativní americkou veřejnost Morrison pobuřoval a bylo na něj podáno hned několik stovek žalob. Morrison byl dokonce odsouzen, porota mu přiznala veřejné pohoršování a obscénní vystupování na pódiu.

Z Jima, kterého prestižní časopis Rock 'n Roll označil za muže s největším sex-appealem, se v důsledku alkoholismu a závislosti na drogách stávala troska. Morrison se nechal zarůst a ztloustl o desítky kilogramů. Sláva Jima unavovala, navíc mu v důsledku nadměrného kouření a pití odcházel hlas. Na konci svého života ztratil chuť cokoliv nového produkovat. Koncerty již nebyly fanoušky vyhledávány z důvodů prezentace umění, nýbrž jako možnost, zúčastnit se něčeho zakázaného a spatřit opilého a zfetovaného zpěváka.

Ještěrčí král či Mr. Mojo Risin', jak se Morrison sám tituloval, se rozhodl odejít do Paříže. V roce 1971 se Jim vrátil k Pamele a rozhodli se uskutečnit svou vysněnou cestu do Paříže. Morrison byl unavený z nahrávání posledního alba The Doors - L.A. Woman. Právě poslední album je ze všech nahraných nejspíše nejlepší. Bylo nahráno ve staré zkušebně, ve které kapela začínala, navíc bylo nahráno najednou, nikoliv po stopách, naživo. Jim Morrison bral toto album jako epiplog, bylo to rozloučení se s tímto světem, s touto realitou, s těmito dveřmi vnímání. V písni L.A. Woman sám sebe vyvolává - Mr. Mojo Risin' - právě toto oslovení křičí dlouhé vteřiny v psychodelickém tempu.

V Paříži, po několika týdnech strávených s Pam, umírá. Jako příčina smrti byla oficiálně uvedena srdeční zástava, hypotéza, že šlo o předávkování drogami však nebyla nikdy jednoznačně vyvrácena. Jim Morrison zemřel ve vaně, nalezla ho symbolicky jeho Vesmírná družka - Pamela, která s jeho mrtvým tělem vedla dlouhý monolog, při kterém se ho mj. ptala, zda-li tak opravdu chtěl zemřít. Údajně se Jim v posmrtné křeči usmíval.

Smrt Jima Morrisona je zahalena mnoha tajemstvími, jeho mrtvé tělo spatřila jen Pamela, která si tajemství kolem smrti velkého umělce vzala do posmrtné říše o tři roky později než její druh.

Milovníci konspiračních teorií odkazující na již zmiňovanou píseň L.A.Woman, tvrdí, že Jim Morrison žije dodnes, a to jako šaman v Africe, nazývá se prý Mr. Mojo Risin'.

Tělo Jima Morrisona je nyní uchováváno na hřbitově v Paříži, denně k němu zavítají stovky jeho obdivovatelů. Na prestižním hřbitově Pére Lachaise je jeho hrobka lemována dlouhými vzkazy fanoušků a fanynek. Ani slavní The Beatles neovlivnili hudební scénu tolik, jako The Doors a jejich frontman s černými koženými kalhoty - Jim Morrison.

Morrison a tvorba The Doors inspirují umělce dodnes. Vznikají různé skupiny, hrající skladby The Doors, Ray Manzarek je členem kapely, která se pokládá za následovníky odkazu The Doors. Jerry Hopkins a Daniel Sugerman pak sepsali knihu No One Here Gets Out Alive (Nikdo to tu nepřežije), kde líčí Jimův život, poprvé byla kniha vydána v roce 1980. O The Doors byl natočen i stejnojmenný snímek Olivera Stona, který v roce 1991 získal hned řadu ocenění.